výzkum v jiném světle

„Blik!“
Velká věda začíná 
malými citoslovci.

 

Přípravné workshopy

O co se jedná?

Pro soutěžící Science slamu jsou připraveny dva workshopy. Zkušení lektoři jim pomohou upřesnit téma projevu, ujasnit si, co chtějí divákům sdělit a jak celé vystoupení dostat do času 4–6 min. Pomocí různých komunikačník technik se všichni navzájem seznamí s jednotlivými výzkumy a mají možnost sdílet zájem o různé oblasti vědy.

Postupně utváří projev, který publiku předá nejen důležité informace, ale hlavně nadšení z práce výzkumníků. Každý si své vystoupení může na konci workshopů vyzkoušet a dostane zpětnou vazbu od lektorů i ostatních soutěžících. Příprava je kvalitní a hlavně je to zábava!

Můj zážitek z workshopů

Martina Bruzlová, Science slam 5

„Upřímě řečeno jsem na workshopy vůbec jít nechtěla. Znělo to, jako bych měla sedět a poslouchat někoho, jak mám správně říct svůj projev, co se musí a co zase ne. Nakonec jsem se překonala a dorazila. A bylo to fakt dobré rozhodnutí! Potkala jsem další soutěžící a zjistila, co zkoumají. Půlce toho, co povídali jsem ani nerozuměla, ale to bylo jedno, protože jsme se skvěle bavili. Ono totiž vysvětlit svůj zájem někomu z jiného oboru, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Rozebrali jsme výzkumy až na samotné pojmy a znovu je postupně skládali do něčeho, s čím se dá předstoupit před lidi. Zjistila jsem, co chci publiku vlastně sdělit a jak to udělat, aby si z toho každý něco odnesl. Všechno probíhalo v pohodové atmosféře s kávou a sušenkami :). Utvořili jsme super tým a společně vykročili vstříc hlavnímu večeru.“

K čemu mi byl Slam dobrý

Barbora Chattová, Science slam 5

„Už jste někdy potkali někoho jen tak na ulici, kdo vám nabídnul spolupráci na astobiologickém projektu? Ne, že? Takové věci se totiž dějí, když máte možnost potkat podobně naladěné vědecké dobrodruhy. A těmi se to na Science Slamu jen hemží. Po vystoupení probíhá u piva dokonalý networking a ani se nenaděju a už sedím v kanceláři Slovenské organizace pro výzkum vesmírných aktivit, kde s astrofyziky dohaduji detaily toho, jak budeme řasy a sinice trápit vesmírnými plyny, vystřelovat do stratosféry a vystavovat vakuu. V pauze na kávu mám ještě možnost vidět první slovenskou družici skCube. A to jsem myslela, že poté, co jsem chodila po Antarktidě a vrtala se skalpelem v tuleních mumiích, mě už nemůže nic překvapit… Kromě toho jsem se přesvědčila, jak velký vliv mají média a sociální sítě. Krátce po Slamu jsem jela na výroční schůzi České algologické společnosti do Prahy. Hned ve dveřích mě vítali kolegové z různých koutů republiky s napřaženou pravicí ke gratulaci. Zmateně jsem si říkala, že narozeniny mám až za půl roku a že v mém věku stejně není k čemu gratulovat, ale pak mi můj ješitný vědecký hlas v hlavě zašeptal: „Aha, tak oni už se asi dozvěděli o tom, že nám přijali článek do toho slavného a vysoce impaktovaného časopisu, to je od nich ale hezké…“ Samolibé myšlenky na to, jaká jsem uznávaná vědkyně i mimo hranice moravské metropole, přerušil ihned veselý hlas kolegy: „To vystoupení o rozsivkách bylo prostě skvělý, my jsme si ho pouštěli na katedře na Vánoční besídce“! A ono je to vlastně dobře. Vědeckých článků vychází měsíčně v různých časopisech stovky. Ale umět zpopularizovat suchou vědu pomocí krabice od bot je k nezaplacení.“